Jak na názvy souborů a složek I. (úvod)

Tímto článkem otevírám sérii krátkých úvah a doporučení na téma „jak pojmenovávat soubory a složky a vytvářet adresářovou strukturu“. Tipy, které v této minisérii naleznete, můžete uplatnit při práci na nejrůznějších projektech – pracovních či soukromých. Doporučení, o které se chci s vámi podělit, nepochází jenom z mojí hlavy. Vychází z praxe nasbírané převážně na týmových projektech. Můžete se také zapojit do diskuze a podělit se o své vlastní zkušenosti.

Pokud počítač zapínáte pouze doma 1× týdně o víkendu, abyste poslali přátelům pár e-mailů, zjistili, jaké bude počasí či shlédli poslední díl oblíbeného seriálu, na nějaká pravidla pro práci se soubory klidně můžete zapomenout a tento článek s klidným svědomím přeskočte. Pokud je však práce s počítačem vaším denním chlebem, dříve či později – s přibývajícími soubory na disku a zaplňující se plochou – vyvstane nutnost nějak usměrnit vznikající chaos.

Pravidla – ano, či ne? 

A pokud ano, jaká? Odpovědi na tyto otázky zpravidla samy vyplynou z povahy vaší práce s počítačem – doma i v kanceláři. Záleží například na množství a typech souborů, které vytváříte (textové, grafické, multimediální, více typů...), složitosti a povaze projektů, na kterých pracujete. Nebo třeba také na tom, jestli pracujete sami, nebo jste součástí týmu (či kooperujete s partnery, dodavateli atp.).

Ve firmách se můžeme setkat s různými extrémy – od více či méně organizovaného chaosu až po velice striktní konvence pro to, co smí a nesmí být v pracovních adresářích.

Představme si škálu různých typů projektů od minimální potřeby ustálené jednotné konvence tvorby názvů (0 = „není žádná konvence potřeba“) po maximální potřebu konvence (10 = „konvence nezbytná“).

Projekty, které se bez konvence pro názvy neobejdou:

• Vysoká míra komplexicity – velké a složité projekty; vzniká velké množství souborů, hodně verzí a variant (kdy je dobré „verzovat“ neboli ukládat a zálohovat dílčí výstupy projektu, o tom možná zase v některém z příštích článků).
• Dlouhodobý projekt (potřebujeme poznat podle názvu, co který soubor obsahuje, aniž bychom ho museli otevírat, protože to stihneme zapomenout dříve, nez bude projekt dokončen)
• Na projektu pracuje více osob
• Častá komunikace s dalšími lidmi – bohatě stačí, aby se tyto osoby dostávaly pouze výstupní soubory jednotlivých verzí projektu – např. zákazníci, nadřízení, dodavatelé (tiskárna, copywriter, programátor, korektor apod.).
• Využití souborů projektu v budoucnu na další projekt – např. layoutu dokumentů, grafiky, struktury textů apod., tiskových podkladů pro dotisk... 
• Doplňte sami...

Zkrátka všude tam, kde potřebujeme, abychom se ve vlastních souborech sami vyznali (natož někdo jiný) i třeba za rok.

V příštím příspěvku se dozvíte některé osvědčené tipy pro tvorbu názvů a tvorbu adresářové struktury pro vaše projekty.